Stojí na břehu silnice, sám se svými bolavými zvony. Otevřený ve svojí neskonalé moudrosti, dívá se na svět. Čeká, až přiletí andělé a odnesou ho do nebe. I když už v něm zbylo málo života, ještě dýchá... není snadné opustit blízké. Za ním stojí jeho žena, je špatně vidět v podvědomí večera. V tom čekání na příští život je hlazený vlnami barevného listí, tím mořem beze břehů. Prožili si zde na zemi hezké chvilky a teď už je hladí jen vzpomínky cinkavými hřebínky. V jeho nitru si ptáčci staví dům s okny na všechny světové strany. Chtějí žít co nejblíže slunci. Nebrání se jejich písním, vždyť je v nich život... ten, o který on přišel, když tolik toužil žít... Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU