Ve třídílné autobiografické románové kronice, napsané a po prvé vydané za Vel. vlast. války v SSSR, zachytil autor poměry na Zakarp. Ukrajině od 80. let min. stol. az do r. 1920. Ústřed. dějovým motivem jsou osudy syna berehovského vinaře Gézy Bálinta, vylíčené od dětských let přes studia v Budapešti a svět. válku až do popřevratové doby, kdy se stal vlivným činitelem v Ukrajin. rudé gardě a v děln. hnutí, dokud jej po přivtělení Podkarp. Rusi k ČSR čs. úřady postrkem nevyhostily do SSSR. První díl líčí národnost. a sociál. boje rusínskomaďarsko-židovské, útisk rusin. lidu, žijícího v pověrčivém a nehygienickém prostředí a ohlupovaného kněžstvem všech vyznání, trpícího nezaměstnaností a zvůlí četníků. Druhý díl líčí spoušť, kt. natropila v zemi svět. válka. Třetí díl pak zachycuje podrobnosti vzniku býv. Podkarp. Rusi, její hosp. a polit. poměry, rostoucí třídní a polit. uvědomění tamního proletariátu, hrdin. činy vojáků rusín. Rudé gardy, líčí krveprolití v polské Lavočné, bezohledné řádění franc. generála Parise a prvního guvernéra autonomní země, amer. advokáta Žatkoviče, vykořisťování zakarp. lidu čs. reakcí a zradu proletariátu pravicovým křidlem čs. soc. demokracie. Román, psaný místy sarkastickým tónem, oslavuje zároveň statečné selské a dělnické vůdce zakarp. chudiny, kteří pod dojmem zpráv o Leninovi nepřestávali vVřit v záchranu z Východu, a kolem nichž lid vytvářel novodobé legendy. (Část. podle doslovu.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR