Sbírku Tvrdej chleba tvoří posmrtně sebrané básně, napsané nedlouho před smrtí autora v roce 1994. Charles Bukowski zde s typickým nadhledem a ironií přemítá o umění, s něhou vzpomíná na své první kurvy a medituje nad poslední sklenkou vína před chemoterapií. V agónii zahazuje masku drsňáka a kvílí bolestí, chechtá se v plamenech a prohrává nejen na dostizích, neboť zas a znova sází na špatné ženy. Jako málokdo umí v básni zastavit čas a jeho upřímnost je sebezničující: Když si vyřizuje účty s ostatními básníky, vyslovuje zároveň ortel sám nad sebou, neboť „znáte snad něco horšího než tvora, jehož smyslem života je psát poezii?“ Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz