Kniha je systematickým utříděním a shrnutím výsledků dílčích studií věnovaných pohledu na staroruskou literaturu. Lichačov k ní přistoupil jako ke svérázné umělecké oblasti. Zkoumá společenskou základnu, z níž literatura vyrůstá a v tvůrčím systému literatury analyzuje jevy, jež se vzájemně a složitě ovlivňují. Snaha prohloubit svědectví o proměnlivosti jevů a neustálé porovnávání znaků odlišujících literaturu starou od literatury nové mu umožňuje vysledovat v literárním dění i souvislou vývojovou linii. Širokou platnost nabývají například kapitoly o uměleckém zobecnění, o rozrušování literárních konvencí, o uměleckých prostředcích, o čase uměleckého díla, o uměleckém prostoru aj. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU