J. nás v této selance seznamuje s maloměstskou Litomyšlí let 1847 a 1848, zvláště pak s jejími filosofy, ne s těmi, "kteří pravdu každé věci znají", ale s těmi, jimž "bujná krev v mladém těle kolovala, kteří zpívali, dychtili a milovali, s nimiž dívky, jinak bradatých učených filosofů nic si nevážící, rády se bavily, ba je milovaly". Novela se dělí na dvě části, ve dvě revoluce: první o majales, květnovou slavnost, kterou studenti přes přísný zákaz hradecké konsistoře přece v Nedošínském háji uskutečnili, a druhou, historickou, o politickou svobodu r. 1848. J. psychologicky věrně zachycuje, jak působil revoluční rok na jednotlivé hrdiny, mužného vlastence Vavřenu, dobrosrdečného šprýmaře Frýborta, tragického Špínu, který padl v Praze na barikádách, na zamilovaná děvčata, "matku studentů", starou pannu slečnu Elis, ale také na místní němčící honoraci, reprezentovanou nejvýrazněji omezeným byrokratem, panem aktuárem Roubínkem, majetníkem obrazu Herodesa, jenž se z pomyšlení na konstituci až k smrti rozstonal. "Filosofská historie je tak mladistvě svěží nejen proto, že jedná o studentech, ale i proto, že duch těchto studentů ovládá všechno, i samého autora: a dále, že duch těchto studentů jest opravdu mladý, že věští příchod nové, lepší, svobodnější generace a tím i nového, lepšího života." (Podle Zd. Nejedlého.) Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně