Autor ve své sbírce předkládá poezii, která je napsána poměrně jednoduchým jazykem se snahou o dodržení klasické rýmované polohy. Snaží se velice prostým způsobem zprostředkovat své zážitky a dojmy, do nichž často vkládá i vzpomínky. Erbovním motivem Prinkeových veršů se pak stává plynoucí čas, který autor s nostalgií sleduje a do něhož promítá své životní zkušenosti. Zároveň se však autor pokouší nahlížet i do lidských osudů, v nichž hledá především harmonii a pevné citové pouto. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR