Práce je v podstatě polemikou s metodami historické školy Analles a přitakáním metodologickým přístupům sociologa Maxe Webera a francouzského filozofa a historika Michela Foucaulta. Autor vychází z toho, že všechny minulé děje jsou jedinečné. Obecná historie neexistuje, existuje vždy pouze historie něčeho. Věda zkoumá obecné jevy, to znamená, že historie není vědou. Historie je tříšť časoprostorově jedinečných událostí, jevů a skutečností viděná z nejrůznějších úhlů pohledu. Popis určitých událostí je vždy do jisté míry selektivní a vždy je projekcí současnosti do minulosti. Tyto a další úvahy vedou autora k závěru, že jediným řešením je návrat k narativní (vyprávěné) historii. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz