Editor tohoto výboru Martin Reiner vybíral do tohoto výboru texty přibližně z patnácti stovek předložených či nabídnutých veršů, což svědčí o tom, že Jiří Staněk je autorem až pozoruhodně aktivním. Sám o sobě dokonce kdysi s ironií prohlásil, že nepokládá se za básníka a tvůrce, nýbrž za hrací automat, mechanicky převádějící to, co do něj vnese svět. Patrně z tohoto hlediska se pak pokouší pozorovat a sledovat jak své okolí, tak i postavy, jež se v něm pohybují. A v tomto prostoru hledá i utváří své názory, dojmy a pocity, které jsou tzv. sondami do míst, v nichž může nacházet inspiraci pro své osobité reflexe. Ty pak v sobě zahrnují autorovu zálibu v určitých historických reáliích či literárních a uměleckých vzorech, jimž své strofy dedikuje, dokonce se k nim mnohdy i několikrát vrací. Staňkovu poezii lze také považovat za popis vnitřních dramat, které v sobě skrývají vypjaté okamžiky v intimních situacích nebo i skeptický povzdech nad nezadržitelně uplývajícím lidským bytím, jež ho ovšem už v jednom z prvních veršů donutí konstatovat, že žádný čas našeho života není zázračný. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz