Druhý svazek jubilejního souboru z díla Jul. Zeyera spojuje ve vyšší celek „české epopeje“ Čechův příchod a Vyšehrad, dvě stěžejní díla monumentalisující poesie české. Jul. Zeyer, obdivovatel genia Smetanova a básnický druh výtvarnické generace Národního divadla, umělec světové literární kultury, aktualisovanými visemi minulosti chtěl zapůsobit na sebevědomí národa, rychle spějícího ke kulturní soutěži s jinými národy a k politickému osvobození. Pověsti českého dávnověku, tvořící samo fluidum češství a poutající v duchovou jednotu všechny Čechy takřka od kolébky, umělecky přehodnocoval, stavěl do překvapujících nových souvislostí tak, aby byly působivé v době současné i politicky. Měl zvláštní smysl pro motivické poklady všech národů, znal dopodrobna slovanskou mythologii a pohádkosloví, měl sílu visionářského synthetizujícího zraku. A byl především také veliký umělec slova, dovedl hníst mateřštinu v kouzelně zvukosledné verše. Proto byl povolán, aby vytvořil mythus o Čechově příchodu, aby zpodobil slávu i soumrak zlatého věku Libušina a aby básnicky ukázal rozpolcenému národu cestu k jednotě a k politické samostatnosti. Česká epopeje, spolu s Třemi legendami o krucifixu a s Plojharem, je důležitý odkaz národu od básníka revolucionáře, který by byl volil raději smrt než trvalý život v porobě. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU