Formánkův román je psán jako deník, vedený od srpna 2000 do července 2001. „Pozorovatel se zde nehněvá a neobžalovává, nýbrž s jemně pobaveným odstupem eviduje charakteristické rysy francouzské společnosti. Zhruba od poloviny textu proniká do záznamů samostatné epické pásmo jakoby druhého vypravěče, které dodává aktuálním zápiskům nadčasový rozměr, elegickou podobu stále horších a horších dějin. Formánkova próza proto není obvyklým deníkem o osobních bolístkách, nýbrž naléhavou výpovědí o úzkosti ze stavu soudobé civilizace, výpovědí suverénní co do jazykového podání a zároveň vzácně lhostejnou k jakýmkoli mocenským nárokům na skutečnosti a příběhy, které vytváří. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz