K.H. Mácha je náš nejvýznamnější básník pokrokového romantismu. Jeho lyricko-epická báseň "Máj", která vyšla po prvé v r. 1936, vyjádřila básníkovu obžalobu nespravedlivé společnosti, v níž jsou přervány citové vztahy mezi lidmi a prohlubuje se propast mezi jedinci - toužícími po lepším, svobodném životě - a necitelnou vykořisťovatelskou společností. Básník nejprve rozvíjí realistický obraz krásné jarní přírody, kde všechno se stává svědectvím nesmrtelnosti života. Přitom ve stylu romantických básníků proplétá celou báseň filosofickými úvahami s spojuje její děj s vlastními životními osudy. Vnitřní život hlavní postavy básně - loupežníka Viléma, nevinně odsouzeného k smrti, má mnoho rysů příbuzných s osobností Máchovou. Scéna Vilémova loučení se životem a s rodnou zemí je výrazem Máchovy lásky k vlasti a stala se v osudových chvílích národa přímo národní modlitbou. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR