Meluzínský motiv nešťastné lásky tajemné víly k člověku se vyskytuje snad ve všech epochách a kulturách. V období středověku fascinoval autory literárních děl. Nejstarší dochovaný text o Meluzíně pochází z roku 1393. Jan z Arrasu jej sepsal na objednávku vévody Jana z Berry a jeho příbuzných, vnuků Jana Lucemburského. Toto genealogické vyprávění dokládá mytický původ dynastie Valois a Lucemburků, jehož zakladatelkou a ochránkyní se stala lusignanská víla Meluzína. Český historik Martin Nejedlý svoje barvité vyprávění o meluzínském vílím motivu a jeho sepětí s Lucemburky pojímá v širším společenském a historickém kontextu 14. století. Představuje meluzínský mýtus v duchu metod školy Annales jako historický pramen. Hledá jeho souvislosti s mýty o lásce člověka a nadpřirozené bytosti. Zvláštní pozornost věnuje obrazu víly v podobě hada či draka, který pronikl díky Meluzíně i do lucemburské heraldiky. V závěru zachycuje proměny meluzínského motivu v průběhu staletí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz