Svatojanské proudy, to bylo osm kilometrů Vltavy se šesti prudkými zákrutami, s divokými peřejemi, strmými skalami a také několika velkými balvany, které zasahovaly hluboko do řečiště. K proudům neodmyslitelně patřily trampské osady, především legendární Ztracenka, ale také Dvacátá míle, Yukon, Albatros, Cariboo a mnoho dalších. To všechno už je dávno pod vodou – kromě zákrut a skal zůstaly však i vzpomínky na čarokrásný kout přírody, jen nějakých třicet kilometrů od hlavního města. Zůstaly naštěstí i filmy, které nám alespoň částečně napoví, proč byly svatojánské proudy tak milované. Jeden z těch filmů znamenitě natočil Eduard Ingriš. Mimo jiné autor písně o hučící Niagáře. Vzpomínce na legendární úsek Vltavy mezi Hořejšsím slapem a Dolním Bukem jsme věnovali celkem šest pořadů, ale obejvují se i v dalších, především v souvislosti se stavbou štěchovické přehrady, která byla připravována už od konce 19. století a postavena až běhěm druhé světové války. Uvidíte nejen hledání vhodného místa pro přehradu, ale i samotnou stavbu – a také situaci z března 1940, kdy se nad rozestavěnou hrází utvořila mohutná ledová bariéra, která vážně zasáhla Štěchovice a okolí. Při plavbě od přehrady zastavíme se na chvíli ve Štěchovicích a kolem bývalé plavecké hospody. Na mandátu sa osady Svatý Kilián dospějeme k soutoku se Sázavou. V Davli si kromě historie města připomeneme spolek Vltavan a také znamenitého fotografa Vltavy Josefa Dvořáka. Pak podplujeme železniční most u Měchenic a ve dvou posledních dílech si ukážeme zajímavý film o stavbě vodního díla u Vraného nad Vltavou, které z celé kaskády bylo postavenou jako první, už v roce 1935. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU