Hrdina, černohorský novinář, touží po tom, otevřít si v hlavním městě Podgorici, soukromou výtvarnou galerii. Ovšem nic není jednoduché... Černohorská společnost, zejména její intelektuálně-umělecká elita, je ještě menší než ta naše, takže prakticky každý zná každého. Autor tedy ani příliš nezastíra identitu těch, o nichž píše a předpokládá, že praví hrdinové budou rozpoznáni, zároveň však prohlašuje, že žádná literární postava není člověk, čímž reálnost děje poněkud relativizuje. Navíc jej nakonec posouvá do mírného fantaskna. Ale vzhledem k tomu, že hrdina kdesi říká: Slovani jsou chorobně literarocentričtí, všechno, co se jim děje, chápou jako text... myšlenky, názory, i postoje, které autor sděluje, mohou být nám, jako příslušníkům podobně malého národu často velmi blízké, rozhodně příběh vařící se v malém rybníčku nevelké Podgorice, nám leccos připomíná. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz