Východisko představuje systematická analýza vybraných filozofií identity (např. Descartes, Heidegger, Ricoeur) a rozbor literárních děl i psychosociálních studií z hlediska myšlení, jež stojí mimo princip identity. Na tomto základě dochází k závěru, že pojmové konfigurace filozofií identity se vyznačují určitými shodnými strukturálními rysy, přestože v konkrétních obsahových vymezeních jednotlivých pojmů se zásadně liší. Člověk je dle filozofií identity pochopen jako jediné jsoucno, které může myslet bytí sebe sama, bytí ostatních jsoucen, případně bytí samo. Lidská bytost se stává průsečíkem, v němž se pojem myšlení setkává s pojmem bytí. Jako ústřední pojem uceleného myšlení identity funguje pojem osobní identity coby neredukovatelný bod odstředivosti, coby prvek vnitřní meze, zde se pohyb daného myšlení vždy nějak rozpadá. Od konstrukcí pojmu osobní identity v moderních filozofických koncepcích Kliková směřuje k rozvinutí myšlení mimo princip identity. Pojem osobní identity poukazuje na meze koncepcí identity, neboť je výrazem jisté nekonzistence jejich pojmových konfigurací. Dochází k závěru, že princip identity není absolutně platný, nýbrž potenciálně neplatný. Žádná síla není nevyčerpatelná a proto lidskou bytost nelze definovat jako trvalý sebevztah myšlení. Takto se ztratila možnost na základě dané výhradně lidské schopnosti definovat osobní identitu... Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz