Autor hledá styčné body vědy a umění - malby, architektury, sochařství, hudby, matematiky, fyziky, biologie, astronomie a dalších přírodních věd. Sleduje vývoj elementární vědy od vzniku civilizace, napříč historií až po Newtonovy objevy gravitačního zákona a diferenciálních počtů.Trascendentální jednotu umění a vědy nachází také v každém aspektu Leonardova díla a inspirován Leonardovou vlastní metodou, pátrá Atalay po vnitřní dynamice umění a vědy a odhaluje nám shodu a jednotu těchto dvou světů. Jednou z nejdůležitějších zákonitostí tohoto vztahu je Fibonacciho posloupnost a tzv.zlatý řez považovaný pro svou harmoničnost za dokonalý proporční poměr, který byl vtělován do děl jako kompoziční prvek. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz