Soukup se pokouší dát své poezii poměrně jednoduchý tvar, který však na straně druhé rozšiřuje snahou o nalezení jazykové čistoty či smyslem pro průzračnou zkratku. Právě pro svou formu připomíná jeho debut rychlé, až filmové střídání záběrů, které se pokoušejí prudkým střihem nasvítit detailní scénu, v níž hraje hlavní roli vzpomínka, portrét krajiny, nálada nebo neotřelá myšlenka. V prvních strofách se Soukup v poněkud idylických verzích naladil na atmosféru domova či na přírodní lyriku a tomuto tématu také přizpůsobil svůj styl: je z něho cítit i přes silné vnímání světa okolo něho spíše intimní nádech, předznamenávající prchavost i pomíjivost okamžiku. V dalších oddílech přechází autorův verš přece jen k mnohem závažnějšímu sdělení, které těží především z jeho osobních prožitků a zkušeností, získaných ve velkoměstském prostředí. Soukup zde mnohem důrazněji používá střídmých výrazů a civilního tónu, což dokumentuje například závěrečná část sbírky, nazvaná Berlín, kterou tvoří třináct samostatných mikropříběhů. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz