Ondřej Macura rozdělil svou sbírku do dvou základních oddílů: v prvním, nazvaném Beethoven, se nechává volně inspirovat dílem jednoho z největších hudebních géniů všech dob. Autor nechává proniknout sílu Beethovenova sdělení do současnosti a snaží se na několika případech demonstrovat, jak jeho tvorba může posílit ducha dnešního člověka: třeba ve chvílích nočního klidu nebo i ve zcela opačné situaci, kdy celý den vedle vrtali hmotu. / Pouštěl jsem hudbu, abych je přehlušil. Podobně lze chápat i druhou skladbu, podle které je vlastně celá sbírka nazvána: Indicie jsou pro Macuru souhrnem okolností, jež bezděčně, z dob dávných i nedávno minulých, vstupují například do vztahu mezi mužem a ženou i do všedních životů. Snad i z tohoto důvodu se v tomto opusu objevuje třeba Viktor Dyk, svatý Prokop nebo český šlechtic pan Vilém Zajíc. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz