Autor informuje o vývoji snah po uvolňování mezinárodního napětí, jež vyvrcholily konferencí v Helsinkách, a sleduje uskutečňování helsinských dohod v dalších letech, zejména v období bělehradské schůzky. Ukazuje, jak se konkrétně projevovaly obě rozdílné tendence při realizaci Závěrečného aktu, vytyčuje místo a úlohu ČSSR v boji o uskutečňování "Helsinek" a seznamuje s výsledky bělehradské schůzky v r. 1978. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR