Již v "Panichidě" odhalil Závada kořen své vnitřní krise a světobolu nové generace, vysílené a churavé Evropy. V "Siréně" (1. vyd. 1932) promlouvá ještě tíživěji onen smutek, kterým reagovala poesie na prozatímníatísnivoudobudruhého období. Také Závadovi stála v hlavách na začátku života válka a přítomný permanentní a latentní válečný stav vyjádřil Závada v této knize velmi naléhavě. V jeho eruptivních verších jako by promlouvalonejenvnitřnínapětíbásníkovo, nýbrž i drsná výbušnost jeho rodného ostravského kraje. (Bedřich Václavek.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR