Občas jsem se cítila lépe, někdy hůře. Lékaři mi zkoušeli podávat různé léky, které mnohdy stejně nezabíraly. Propustili mě domů, ale za nějaký čas jsem se na psychiatrii opět vrátila. Vrátila jsem se do světa nešťastných lidí s různými nemocemi duše. Byli jsme odsouzeni. Rozdíl mezi trestanci a námi byl jediný: ti ve vazbě věděli, za jaký čin si odpykávají trest a kdy se dostanou zpět na svobodu, my jsme nevěděli ani za co, ani na jak dlouho. Neviděla jsem už žádnou reálnou naději na změnu a připadala jsem si nepotřebná a zbytečná. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně