Editor Rudolf Kvíz, který se v pražské Viole podílel jako recitátor a scénárista na několika pořadech z poezie Vladimíra Holana, vybral z jeho rozsáhlého básnického díla verše, jež jsou mu nejbližší a podle Kvízových slov mají v sobě téměř mysteriózní dar "zvláštní magické síly obraznosti a ponoru do podstaty člověčenství". Na stránkách této půvabné antologie, doplněné ilustracemi Heleny Konstantinové, sahá Holan do vzpomínek na svou matku, zdůvěrňuje čas dětství i pozdější dobu unikajících lásek. Od těchto témat Holan zvolna přechází k lidskému dramatu, k jakoby šeptaným existenciálním otázkám i k úvahám nad básnickou konfesí. Postupně objevuje a nachází onen záračný prostor, jenž lze chápat a pojmenovat jako "jeskyni slov" - prostor, z něhož zaznívají naléhavé výzvy a promluvy. Je tady smrt v několika podobách, nicota, nářek i rouhání, zaklínání i strach... A především je z každého verše cítit onen silný holanovský smysl po dokonalém ztvárnění jedinečnosti prožitku, který musí být napsán a zaznamenán se zaujetím pro pravdivost, a to i tehdy, "kdy jí mělo být peklo..." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR